Vrba bílá je strom, s kterým se již velmi dlouho setkáváme v pověstech a pohádkách, ale také je to strom, jehož léčivé účinky vedly ke vzniku jednoho z nejznámějších léků na světě...

Vrba bílá je strom, s kterým se již velmi dlouho setkáváme v pověstech a pohádkách, ale také je to strom, jehož léčivé účinky vedly ke vzniku jednoho z nejznámějších léků na světě. Vrbu bílou můžeme popsat jako statný listnatý strom, dosahující 20 až 30 metrů výšky a vyskytující se na vlhkých půdách (často u řek nebo jezer, kde také pomáhaly ke zpevnění břehů). Označení bílá pochází od zbarvení listů, které mají světlejší barvu než jiné druhy vrb.

Přiznivé účinky vrby bílé na naše zdraví jsou známy již odedávna. Její používání bylo zaznamenáno již ve starém Egyptě, o jejich léčivých účincích se ve svých spisech zmiňuje slavný řecký lékař Hippokrates. Ve starých pohanských náboženstvích byla vrba uctívána jako posvátný strom, křesťanství ji naopak spojovalo s temnými rejdy čarodějnic. Toto vše již odplynulo časem a pro nás jsou vrbové kočičky a pletené pomlázky z vrbového proutí symbolem jara a velikonoc.

Jak již bylo zmíněno, v léčitelství se odvar z kůry vrby bílé používal odedávna. V lidovém léčitelství se pro své antipyretické a analgetické účinky podával při vysoké teplotě, nachlazení, bolestech hlavy a dalších podobných nemocech.

Bylo také zaznamenáno, že dokáže omezit množení  některých mikroorganismů, které způsobují infekční nemoce. Používal se také při dně či revmatických chorbách.  Zevně se odvar aplikoval na některé druhy kožních nemocí.

Od znalostí lidového léčitelství již nebylo daleko k jednomu z nejznámějších léků světa. Vědci si byli dobře vědomi účinků odvaru z kůry vrby bílé a snažili se izolovat látku, která za tím stojí. V roce 1838 byla poprvé izolována látka které dostala označení kyselina salicylová. To byl teprve začátek cesty. Samotná kyselina salicylová tlumila bolest a zánět (potlačovala sekreci prostaglandianů), ale měla řadu nežádoucích účinků.

Při jejím užívání docházelo k problémům v oblasti žaludku, bolesti, poškození sliznice, což končilo až krvácením v této oblasti. Pokud se kyselina salicylová užívala nadále v tehdejších doporučených dávkách, u nešťastných pacientů docházelo ke vzniku žaludečních vředů a velkému krvácení v oblasti žaludečního traktu.

Proto se vědci opěr vrhli do práce a strukturu molekuly pozměnili tak, že došlo ke vzniku sloučeniny(v roce 1899), kterou známe pod názvem kyselina acetylsalicylová nebo ještě více pod celosvětově známým názvem Aspirin. Je zajímavé, že se i dnes můžeme setkat v lékárnách s původní kyselinou salicylovou. Ta se ovšem nesmí užívat vnitřně, ale je oblíbena mezi lékaři jako součást mastí, kde ve vyšších koncentracích slouží ke změkčení ztvrdlé kůže.

Samotná kyselina acetylsalicylová již není tak agresivní k žaludečnímu traktu, jako její předhůdkyně, ale stále hrozí při dlouhodobém užívání její poškození a vznik krvácení a žaludečních vředů. Nesmí ji v žádném případě také užívat pacienti s poruchou srážlivosti krve. Z těchto důvodů se dnes opět stává středem zájmu vědců původní látka salicin, který má stejné účinky jako kyselina acetylsalicylová, ale je šetrnější ke sliznici žaludku.

Nicméně vzhledem k tomu, že extrakt z kůry vrby bílé obsahuje salicyláty, je dobré dodržovat stejná opatření jako při užívání kyseliny acetylsalicylové (neboli Aspirinu, Acylpyrinu, Anopyrinu atd.). Tento extrakt by neměli užívat lidé s vředovou chorobou, poruchou srážlivosti krve , hyperurikémií, dnou, astmatem či onemocněním ledvin. Z doplňků stravy by neměl kombinovat s výtažky z jinanu dvoulaločnatého (ginkgo biloba), vitamínu E a česneku. Tento extrakt by neměli užívat děti do 15 let věku (hlavně při horečnatých onemocněních, protože hrozí vznik sice poměrně vzácného, ale hodně nebezpečného tzv. Reyova syndromu) a dále těhotné či kojící ženy. Extrakt by neměl být užíván dva týdny před a dva týdny po chirurgické operaci. K nežádoucím účinkům patří při dlouhodobém užívání vysokých dávek žaludeční vředy, krvácení do žaludku, jaterní toxicita, závratě a selhání ledvin.

I přes uvedné kontraindikace a nežádoucí účinky přináší salicin obsažený jako hlavní účinná složka v extraktu z kůry vrby bílé hodné nadějí vědcům do budoucna při nalzení šetrnější léčby řady nemocí vzhledem k účinkům na sliznici žaludečního traktu.

Kůra bílé vrby je dnes k dostání i ve formě výtažků. Tyto přípravky obsahují  čistý mletý výtažek z kůry vrby bílé. Nebo je možné si z bílé vrby připravit léčivý čaj.  

Doporučuje se na bolesti břicha, při horečce, žaludečních a střevních zánětech, při nemoci jater, ledvin a při revmatické horečce. Také při zánětech močového měchýře a malárii.

Slíbil jsem že napíšeme i něco složení FlexCare který obsahuje právě i kůru z vrby bílé která je i na tlumení bolesti.

Obsahuje tyto látky:

Glukosamin hydrochlorid a glukosomin sulfát se v těle využívá k tvorbě materiálu, který obklopuje a chrání klouby před vzájemným otěrem. U osteoartrózy, se tento ochranný obal stává tenčí a tuhý. Užívání glukosamin hydrochloridu může pomoci dodat tělu materiál potřebný k obnově tohoto ochranného obalu.

Někteří vědci se domnívají, že glukosamin hydrochlorid nemusí fungovat stejně dobře jako glukosamin sulfát. Jsou přesvědčeni, že "sulfátová" složka glukosamin sulfátu, je právě ten důležitý faktor, který je v těle potřeba k produkci chrupavky.

Glukosamin hydrochlorid nebo Glukosamin sulfát

Ve většině provedených studií je mnohem lépe hodnocen glukosamin sulfát. Jako jeden z důvodů je uváděna lepší biologická dostupnost, tedy vstřebatelnost, glukosamin sulfátu organismem. Dvě největší studie byly provedeny v USA a ve Španělsku. Studie provedená v USA nezjistila významnější rozdíly při podávání glukosaminu oproti placebu. Oproti tomu ve Španělsku zjistili, že glukosamin je skutečně účinný. Nejpravděpodobnější důvod v rozdílech studií se jeví odborníkům to, že v USA použili glukosamin hydrochlorid a ve Španělsku glukosamin sulfát. Glukosamin sulfát je tak zřejmě účinnější. Při používání glukosamin sulfátu bylo zjištěno, že dokázal zpomalit rentgenovou progresi gonoartrózy tzv. strukturální efekt. Při užívání glukosamin hydrochloridu takový efekt zjištěn nebyl.

Kdy je vhodné používat doplňky stravy s obsahem Glukosaminu

V každém případě lze od glukosaminu (hydrohloridu i sulfátu) očekávat doplňování kloubní chrupavky, zejména u váhonosných kloubů, páteře a snad drobných kloubů rukou.

U běžné populace jsou tyto přípravky doporučovány při bolestech kloubů, nebo jako prevence kloubních obtíží. Zde je vhodné zdůraznit, že jakákoliv "samoléčba" kloubních obtíží, může vést k jejich zhoršení v důsledku zanedbání opravdové léčby. Vždy je nutné navštívit odborného lékaře, který odhalí skutečnou příčinu problémů!

Sportovci tyto preparáty užívají dlouhodobě pro jejich účinky jako prevenci rozvinutí osteoartrózy. Je doporučován zejména pro dynamické sporty (běh, jízda na kole), kolektivní kontaktní sporty (fotbal, hokej apod...). Zde jsou klouby a jejich chrupavka vystaveny stresu z dynamické zátěže a vysokého počtu opakování.

Dalším prvkem v tomto prostředku je  výtažek z kořenu kurkumy

Kurkuma dlouhá /Curcuma longa/, je jednou z nejvíce důkladně prozkoumaných rostlin. Nejznámější je zřejmě Kurkumin jeho vlastnosti jsou předmětem více než tisíců kladných recenzovaných a publikovaných biomedicínských studií.  Je to  druh pěstovaný v jihovýchodní Asii, ale především  v Indii byl a je  po staletí široce používán v ajurvédské (tradiční indické) a čínské medicíně.  K farmaceutickým účelům se sbírá oddenek,-pakořen rostliny, s kterého se speciální vhodnou technologií zpracování  vyrábí extrakt s kurkumy  , který  dosahuje při jeho nejlepší kvalitě vysoké čistoty a to až 95% polyfenolických látek nazývaných kurkuminoidy. Kurkuminoidy jsou silné antioxidanty získané z kurkumy. Jsou silně protizánětlivé a mají antimutagenní, anti-houbové a anti-parazitní vlastnosti. Kurkuminoidy jsou brilantní oranžové pigmenty získané z kořene kurkumy Curcuma longa  .Patří do skupiny polyfenolů, která zahrnuje všechny bioflavonoidy, flavans a flavanols. Všechny polyfenoly jsou  antioxidační , ale některé skupiny jsou silnější než ostatní. Kurkuminoidy patří mezi nejsilnější antioxidanty.

Rutin - vitamin P

Tato látka hlavně pozitivně zlepšuje křehkost krevních kapilár a také pružnost i propustnost cévní stěny. Pro toto působení se používá u poruch prokrvení žil dolních končetin, otocích dolních končetin, ale také při hemoroidech. Podpora zlepšení křehkosti krevních kapilár se používá při zvýšené lomivosti a propustnosti krevních vlásečnic způsobených nemocemi, jako je chorobná krvácivost, změny na sítnici při cukrovce či nedostatek vitaminu C (tato nemoc je označována jako kurděje a patří již víceméně do minulosti). Patří rovněž mezi důležité antioxidanty, pomáhá snižovat hladinu LDL frakce cholesterolu a také zvyšuje účinek vitaminu C (zabraňuje jeho oxidaci), který také patří mezi důležité antioxidanty.

Kromě již zmíněné routy vonné se rutin v přírodě vyskytuje zejména v pohance (velmi významný zdroj), dále v jerlínu japonském, chřestu, broskvích, nektarinkách, banánech a dalším ovoci. Je obsažen s aescinem také v dubové kůře, která se používá k sedacím koupelím u hemoroidů.

Dále obsahuje vitamíny C a E o těch se rozepisovat nebudeme o nich bylo všude odprezentováno toho dost, takže tohle byli hlavní látky které se nacházejí v přípravku FlexCare.